Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

20. ledna 2010

Dangerous Crossing (1953)

Dangerous Crossing
USA, 1953, 75 min

Příběhy Johna Dicksona Carra, krále mysteriózního žánru třicátých až šedesátých let, byly filmovým průmyslem vždy neprávem přehlíženy. Rozhlasová hra Cabin B-13 je krásnou ukázkou "locked room mystery", literárního subžánru odjakživa spojovaného s béčkovou produkcí. A Dangerous Crossing je béčko se vším všudy.


Novomanželé Ruth (Jeanne Crain) a John (Carl Betz) se rozhodnou strávit líbánky na zaoceánské lodi. Chvíli po nalodění se však John ztrácí i s lodními lístky a z pokoje zmizí jeho kufr. O svatbě neexistuje žádný záznam, Johna nikdo neviděl, nikde není a všichni začnou věřit, že Ruth je blázen a manžel je jen výplod její fantazie. Do děje vstupuje lodní lékař Paul Manning (Michael Rennie) a podivný muž s holí a německým přízvukem...

Scénář obsahuje několik ohraných klišé - zmizení člověka za nevysvětlitelných okolností, manžela o jehož minulosti nic nevíme a hlavní postavu, kterou okolí považuje za blázna. Ačkoliv jde především o mysteriózní thriller, je zde velmi potěšující množství noirových/béčkových drobností, které člověk musí milovat. Ať už jde o Johnovy noční telefonáty prostoupené zvukem mlhové sirény, hrdinčin voiceover, scénu s prášky na spaní, mlhu válející se po palubě, nebo výsměch poválečné paranoie z němců.

Základní zápletka se objevuje ve filmech pravidelně (Lady Vanishes, Midnight Warning, So Long at the Fair) a novější kusy (Premingerova Bunny Lake Is Missing, nebo promarněný Flight Plan s Jodie Foster) často staví na divákově nejistotě ohledně psychické způsobilosti hlavních hrdinů. Dangerous Crossing jde svou béčkovou cestou - víme, že Ruth není blázen a zajímá nás příběh samotný. Navíc Johnův telefonát s sebou ve dvacáté minutě přinese paranoidní atmosféru (ne nepodobnou My name is Julia Ross), ve vzduchu je cítit velké spiknutí a hrdinčina podezřívavost ke všem okolo se přenáší na diváka.


Ačkoliv je děj do jisté míry předvídatelný, díky skvělé režii Josepha Newmana (711 Ocean Drive) a kameře Josepha LaShelle (Laura, Fallen Angel) vtáhne téměř okamžitě. A to i přes to, že Jeanne Crain (Leave Her to Heaven) je jen hysteričtější a hůře hrající verze Gene Tierney. Ne, že by to vyloženě vadilo, ale sympatický Michael Rennie (Day the Earth Stood Still) má jasně navrch. Díky Newmanovu citu pro dramatické chvíle má film i několik zapamatovatelných scén (zavazadlová místnost, klepání na dveře) a napínavost je opravdu napínavá. Ehm.

Devatenáctidenní exkurze do studií Twentieth Century Fox díky roku svého vzniku recykluje, co se dá - interiéry (Titanic, Gentlemen Prefer Blondes), kostýmy (All About Eve), příběh i šablonovité postavy. Díky relativně slušnému rozpočtu, vynikající technické stránce a Newmanově schopnosti zaujmout však dosahuje kvalit, kterých nedosáhnou lecjaká áčka. Překvapivě dobré.


Režie: Joseph M. Newman
Produkce: Robert Bassler
Scénář: John Dickson Carr (story), Leo Townsend (screenplay)
Kamera: Joseph LaShelle
Hudba: Lionel Newman
Střih: William Reynolds
Hrají: Jeanne Crain, Michael Rennie, Max Showalter, Mary Anderson

Distribuce: 20th Century Fox
Premiéra: srpen 1953

na DVD od: 11.3. 2008

Odkazy
IMDB
CSFD

4 komentáře:

  1. a vubec, nerozebirejme me a radeji se na DC podivejte, nikdo z vas to nevidel a pritom je to pecka. Jednoznacne nejlepsi postava s holi, co jsem kdy v noiru videla za to stoji.

    OdpovědětVymazat